Základní charakteristika.

Český kras je území rozkládající se podél dolního toku řeky Berounky. Je to cca 5 km široký pruh složený převážně z prvohorních vápenců, dlouhý 35 km a svým okrajem zasahuje až na území jihozápadní Prahy. Vápence siluru a devonu jsou zde přerušovány břidlicemi a vyvřelými horninamy (diabasy). Nadmořská výška území se pohybuje od 190 do 499 m.n.m.Nejvyšším vrcholem je vrch Bacín na jižním okraji Českého krasu u Suchomast. Srážky se v oblast pohybují okolo 500 mm ročně a nejsou vyjímkou roky i značně sušší t.j. 350 mm srážek za rok.

Skalní step na Třesině.

 Krasové jevy nejsou v Českém krasu tak mohutně vyvinuty jako v jiných krasových oblastech, ale přesto má zdejší krajina zvláštní ráz. Krasové  procesy zde byly ovlivněny značnou proměnlivostí ve složení vápenců a střídáním krasových a nekrasových hornin. Negativní vliv na rozvoj krasu měl i nedostatek vody. Přes tyto nepříznivé  faktory  jsou zde vyvinuty údolí charakteru krasových roklí. Jde především o kaňon Berounky u Srbska a údolí menších toků, jako je Kačák, Bubovický potok, Karlický potok, Císařská rokle. Z větších jeskyní jsou významné Koněpruské jeskyně, jeskyní systém na Chlumu, Arnoldka, Palachova propast, jeskyně Matrina, aj.

Malá Amerika.